Pojedu
Každý z nás, ať už miluje cestování jako takové, nebo ne, určitě někdy cestoval. Nezáleží na tom, jak moc daleko. Důležité je, abychom se při cestě i přes svůj hendikep cítili co nejlépe. A co všechno pro to udělat, se dozvíte v mém příběhu o cestování, a to konkrétně vlakem.
Proč zrovna vlakem? Ráda používám tento dopravní prostředek hned z několika důvodů. Vlaky jsou komfortnější než autobusy na dlouhé vzdálenosti, při cestě se dá krásně relaxovat například s knihou nebo sluchátky v uších a navíc jsou dnes vlaky velice moderní a pohodlné. Mají vymoženosti, o kterých se mi v dětství ani nesnilo (např. zásuvku pro nabíjení mobilních telefonů, pojízdný minibar v některých vlacích).
Já nejčastěji cestuji „rychlíkem“. Tento typ vlaku zastavuje pouze ve významnějších stanicích nebo zastávkách a zajišťuje rychlé spojení mezi regiony v České republice. Zpravidla nabízí cestování 2. i 1. třídou s možností rezervace místa k sezení. Umožňuje přepravu kol, dětských kočárků nebo jiných rozměrných zavazadel. Postupně jsou nasazovány moderní vozy.
Když jsem dospěla, zjistila jsem, že jsem od dětství nejezdila vlakem. Vůbec jsem se neorientovala v tom, jak to chodí, a pociťovala stres. Takže jsem se postupně začala informovat. Nejdříve jsem zjistila, že se dá objednat online jízdenka, potom že se dá cestovat se slevou pro invalidní důchod III. stupně a že k tomu potřebuji QR kód, který mi vygeneruje Česká správa sociálního zabezpečení.
Stačilo tam zajít a hned jsem měla „lejstro“ s QR kódem pro slevu 50% na dopravu po celé České republice. A ještě hodně dlouho jsem nevěděla, že sleva platí i pro hromadnou městskou dopravu. Že si mohu v tramvaji kupovat poloviční jízdné a v případě kontroly od revizora jen ukázat QR kód. Já si ho vystřihla a dala do praktického průhledného pouzdra, aby ho mohli průvodčí nebo revizoři snadno čtečkou načíst a aby se samozřejmě nezmuchlal v zavazadlech.
Tento kód se dá získat také zde: ePortál ČSSZ – potvrzení pro slevu na jízdném.
Vyrážím z domu
Uf, čeká mě moje první jízda od dětství, říkám si… Pojedu z Plzně až do Krušných hor, tedy do Kraslic, což je malebné malé městečko v údolí lesů, jen 5 km od Německa.
Snad tam dorazím včas i bez stresu.
Odjakživa jsem spíše pohodářka pro tyto situace. Takže jsem přišla na nádraží a ještě dřív, než jsem si zakoupila u přepážky jízdenku, navštívila jsem obchod, kde jsem si koupila čerstvou bagetu se šunkou a kávu do kelímku na cestu…
Posrkávám nervózně kávu, která mě ale uklidňuje, koukám na tabuli s časy odjezdů vlaků a vím směr, kam jedu, takže na tabuli vidím svůj vláček, který se mnou snad i odjede.
Abych to vysvětlila ještě lépe: Když se podíváte na tabuli s odjezdy vlaků, vlevo vidíte cílovou stanici, která udává směr vlaku. Za informací o směru se případně nachází, kterými hlavními zastávkami vlak projíždí. A úplně vpravo je důležitá informace o tom, na kterém nástupišti vlak bude, s případným číslem o možném zpoždění.
Blížím se k přepážkám pro jízdenku. Nic by se sice nestalo, kdybych si ji koupila až ve vlaku, ale byla by s cenovou přirážkou, tedy o něco dražší. Přešla jsem krásný vestibul plzeňského nádraží a pak koukám, že u přepážek skoro nikdo nestojí ve frontě. Super, ale mám ještě dost času, než mi můj vlak pojede.
Vždy chodím na nádraží s časovou rezervou a to mi pomáhá cítit větší klid a ne stres z toho, že by mi spoj mohl odjet dřív, než bych se zorientovala, odkud vlak přesně jede.
Stihnout přestup
Juchů, našla jsem své nástupiště číslo 3 B–D. Nádraží je krásně označené, neměla jsem problém vše najít. Nastupuji do vlaku, jen se divím, že dveře jsou automatické na tlačítko.
Potom jsem se usadila na místě, kde bylo kolem hodně volno, a čekala jsem, až se vlak rozjede. Ještě než se rozjel, otevřela jsem si knížku a začala číst. Během jízdy jsem občas od knihy odtrhla oči a sledovala na informační digitální tabuli, kde právě jsme.
Když tabule začala ukazovat „Sokolov“, vystoupila jsem a na přestup do Kraslic jsem měla krásných 15 minut. Zakoupila jsem si opět jízdenku z přestupního Sokolova do mých cílových Kraslic a potom šla na nástupiště 2 a kolej 2.
A nakonec…
Potom už vláček jel převážně lesem a kolem řeky. Výhledy byly opravdu nádherné a pak jsem konečně dorazila.
Hurá! Zvládla jsem to.
Mých 8 P, tedy pravidel:
- Na cestě nebýt bez jídla a pití, protože spoj se může někde na cestě zdržet.
- Mít s sebou léky na úzkost.
- Mít s sebou zábavu (knihu, časopis, hudbu v mobilu a sluchátka).
- Mít s sebou nabíječku k mobilu a před cestou mít mobil nabitý.
- Mít s sebou dostatečný finanční obnos (i v hotovosti), kdybych například jela omylem jiným vlakem a musela se vracet, nebo na taxi, abych se dostala úplně do cíle.
- Ve vlaku nespat!
- Mít s sebou toaletní papír nebo kapesníčky na WC ve vlaku či jinde. Na cestu se také hodí vlhčené ubrousky nebo dezinfekce na ruce.
- Pokud jsou přestupy, je lepší mít na přestup alespoň 10 minut kvůli případnému zpoždění vlaku.
Anežka Kadlecová