Dnes bych se rád věnoval televiznímu seriálu představujícímu svým způsobem protipól k sérii Můj přítel Monk. Ta se z hlediska přístupu k tématu duševního zdraví dala nazvat destigmatizační. Myšlenky zločince prezentují pojetí téměř opačné.
Seriál sleduje práci elitního týmu analytiků FBI z jednotky BAU (Behavioral Analysis Unit). Namísto běžných vyšetřovacích metod se tým specializuje na psychologické profilování nejnebezpečnějších sériových vrahů, pachatelů a psychopatů s cílem odhalit jejich motivy a zabránit jim v dalších zločinech.
A zde je kámen úrazu. Asi ne pro běžného diváka, který jistě ocení dynamický a gradující děj, atraktivní, byť často se opakující zápletky, stejně jako exkurs do prostředí elitních kriminalistů. Problém je ale v tom, co seriál sugeruje a jakým způsobem představuje profily jednotlivých pachatelů.
Obvykle se divák dozví, že příčinou kriminálního chování pachatele bylo jeho psychické onemocnění, navíc zde pojaté silně deterministicky – zkrátka, nemoc musela dotyčnou osobu dříve či později ke zločinu dovést. Příležitostně je zmíněn i „dědičný hřích“ – transgenerační příčina – ve smyslu, že už jeden nebo oba rodiče trpěli psychickým onemocněním a to se nutně podepsalo na patologickém vývoji osobnosti pachatele. Na obecnější úrovni Myšlenky zločince pak takřka sugerují, že je–li např. muž, mladý nebo středního věku, single, nemá stabilní běžné zaměstnání a má osobní zkušenost s psychickým onemocněním, je to potenciální zločinec. Seriál tak pomáhá utvrzovat a udržovat stereotypní představy o lidech s duševním onemocněním.
Ovšem, i Myšlenky zločince otvírají téma zotavení, které je však striktně vyhrazeno pouze hlavním hrdinům, analytikům FBI. Např. patrně nejkřehčí člen týmu, mladý genius Spencer Reid, zpracovává trauma z únosu, mučení a závislostí na narkotikách. Dlouhodobě se také vyrovnává s obavami z genetických predispozic ke schizofrenii (po své matce) a nese si těžké ztráty blízkých osob. Šéf týmu Aaron Hotchner zas trpí posttraumatickým syndromem (PTSD), úzkostmi a syndromem vyhoření. Prošel brutálním mučením a jeho největším traumatem je sledování vraždy své ženy Haley. Penelope Garcia, IT specialistka týmu, má silné PTSD poté, co byla v kanceláři postřelena, a opakovaně se musí vyrovnávat s psychickým tlakem plynoucím z detailní znalosti brutálních vražd. Analytička Emily Prentiss si s sebou nese trauma ze své drsné minulosti v utajení, kdy infiltrovala zločineckou síť, předstírala vlastní smrt a musela opustit chlapce, kterého považovala za vlastního syna. Agent David Rossi sice působí stoicky, ale vyrovnává se s potlačeným traumatem z války ve Vietnamu a ztrátou blízkých na poli osobním i pracovním. Další člen týmu, Derek Morgan, trpí potlačeným traumatem ze sexuálního zneužívání v dětství a psychickými následky únosu, kdy byl brutálně mučen sériovým vrahem.
Uvedená osobní zkušenost členy týmu polidšťuje, odhaluje jejich hlubší motivaci k honbě zločinců, zároveň ale jako by vytvářela neviditelnou dělící čáru mezi nimi a pachateli. Pro hrdiny seriálu neplatí deterministické pojetí nemoci, nikdy se jí zcela nepoddávají. Naopak, právě díky ní jsou lepšími kriminalisty a jí navzdory dokážou vykonávat své mimořádně náročné povolání. Jsou na cestě zotavení, dovedou být zranitelní, ale zároveň zůstávají nezdolní. To představuje nedílnou součást mytologizace ústředních postav seriálu. A vlastně, na úrovni analytického týmu také exklusivitu, udělení výjimky z pravidla – u agentů FBI nemoc neznamená nutně hrozbu pro okolí a nezvratnou patologii.
To ovšem neplatí pro pachatele. U nich bývá naopak psychické onemocnění hnací silou zločinu, které se nelze bránit a jež je nakonec dovede ke spáchání trestného činu. Jakoby se jednalo o sudbu, které se obyčejný smrtelník, na rozdíl od hrdiny (analytika FBI), nemůže vzepřít a nezbývá mu, než ji naplnit. Problematická na sérii proto není pouze práce se stereotypy (vyjma uvedené výjimky platné pro hlavní postavy), ale sdělení, které sugeruje – s psychickým onemocněním nejde vlastně vnitřně pracovat, jde mu pouze podlehnout. Pro běžného člověka prostě zotavení není možné. Seriál nelze označit jako výslovně stigmatizační, ale představuje názorný příklad, jak bývá téma duševního zdraví (nemoci), poněkud senzacechtivě prezentováno a jak může, ne zcela vhodným způsobem, vytvářet nebo potvrzovat divákův zkreslený obraz dané problematiky.
Jak seriál posiluje stigmatizující pohled na lidi se zkušeností:
. “single muž s nestabilním zaměstnáním a zkušeností s duševním onemocněním je potenciální pachatel trestného činu”
. “příčinou spáchání trestného činu je duševní onemocnění”
. “duševní onemocnění vede k tomu, že dotyčná osoba spáchá trestný čin”
. “mají-li rodiče zkušenost s duševním onemocněním, nutně se to podepíše na patologickém vývoji dítěte”
Jak seriál posiluje destigmatizující pohled na lidi se zkušeností:
. “člověk se zkušeností s traumatem, závislostí, úzkostmi může mít běžné zaměstnání, může spolupracovat v týmu, lze se na něj*ni spolehnout”
. “člověk se zkušeností s traumatem, závislostí, úzkostmi může být přínosem pro společnost”
. “člověk se zkušeností s traumatem, závislostí, úzkostmi je člověk, se kterým se můžeme a někdy chceme identifikovat”
Myšlenky zločince (seriál USA a Kanady), 2005 – 2026, ve kterém se po dobu jeho trvání vystřídala celá řada režisérů a scénáristů. V hlavních rolích: Matthew Gray Gubler (Spencer Reid), Shemar Moore (Derek Morgan), Thomas Gibson (Adam Hotchner), Mandy Patinkin (Jason Gedeon), Paget Brewster (Emily Prentiss), Joe Mantegna (David Rossi), Kirsten Vangsness (Penelope Garcia), Lola Glaudini (Elle Grenaway), A.J. Cook (Jennifer Jareau).
Václav Engler
Zdroje: AMAZON.COM. TianSW Criminal Minds Season 15 (14inch x 21inch/35cm x 52cm) Waterproof Poster No Fading Christmas Best Gift for Children. Online. Amazon.com or its affiliates. 1996-2026. Dostupné z: www.amazon.com. [cit. 2026-06-05].