Na AVU pro mě bylo rozdílné to, že jsem se prezentovala před svými spolužáky, které čekalo to samé, a člověk se tedy méně bál, že udělá nějakou chybu, za kterou ho přítomní negativně posoudí – vzhledem k tomu, že každý chápal, že se to může stát i jemu. Na AVU někdy ani nebyli spolužáci přítomní, protože respektovali, když někdo chtěl být jen sám s komisí. A s nižším počtem lidí klesala většinou i nervozita.
Naštěstí na vernisáži byli tolerantní lidé, a i když mě zaskočily stropky*, tak i mile také příchozí, u nichž jsem pár nečekala, že potkám, a kteří byli chápaví k mé špatné kondici.
Výstava se jmenuje „Zjevování se modrého koně“ a je inspirována ledoveckým maskotem a symbolem zotavení, modrým koněm. Výstava začíná obrazem, kde je modrý kůň mezi těmi „ostatními“ – hnědým a černým koněm. Obraz si lze vyložit jako to, že lidé se od sebe liší – někteří jsou jako hnědí koně, jiní černí, no a někdo je úplně jako modrý kůň. Zároveň lze obraz chápat jako někoho, kdo už je tak zotaven, že se nebojí chodit mezi „normální“ lidi. Na výstavě jsem se kreativně „vyřádila“ instalací, která pokračuje za již zmíněným prvním obrazem. Sestává z napnutého provázku, kde je plátýnko se siluetou modrého koně připevněno modrým kolíkem, který zároveň tvoří hlavu. Následně jsem dále experimentovala a pokračovala obrazem, kde je modrý kůň jako plyšák, co mě navštěvuje ve spánku a šeptá mi něco do „ouška“. Obraz na protější stěně může zaujmout tím, že je to na rozdíl od ostatních obrazů kresba a je zde modrý culík připomínající koňský ocas.
„Koncept uzavírá obraz, kde se modrý kůň loučí (je za oknem). Tím i já uzavírám tuto výstavu a doufám, že vám přinese vše potřebné,“ končím svůj projev těmito slovy.
Po mém stropkovém úvodu pokračuje Martin Fojtíček transformační písní a Míša nalévá svoji výbornou masalu. Chtěla jsem k vernisáži přidat i takový happening - hraní Dostihů a sázek, ale nápad se neujal. Místo toho se lidé prochází a dumají nad mými obrazy, sem tam něco prohodivše. Vernisáž končí tím, že někdo zapisuje do knihy docházku – jako obvykle. Umýváme hrnečky. Rozcházíme se s různými pocity, každý do svých domovů… Já mimo radosti, že se dostavilo tolik příchozích, i s pocitem úlevy, že už to mám za sebou.
Výstavy si můžete všimnout ještě tento měsíc, protože byla prodloužena. Přeji vám pěkný zážitek a doufám, že těm, co nebyli na vernisáži, přibližuji alespoň její atmosféru.
Hana Süssová
*Stropky je stav, kdy se člověku obrací oči vsloup.
Uměleckou tvorbu Hany Süssové můžete sledovat také na jejích webových stránkách a na webu Vision at Art: https://hanasussova.cz/, https://www.visionatart.com/obrazy:sussova-hana-mga/.