Hlavní hrdinkou filmu Bohdana Slámy z roku 2017 je ovdovělá Hana (Zuzana Kronerová), žijící ve starém neudržovaném domě a stereotypním koloběhu, ve kterém vše podřizuje svým synům (Marek Daniel, Václav Neužil), snachám (Petra Špalková, Tatiana Vilhelmová) a jejich dětem. Žije primárně pro druhé – ti nejbližší pro ni představují celý svět, resp. pohlcují její vlastní.
To se mění po náhodném setkání Hany s charismatickým otužilcem Broňou (Pavel Nový), který hlavní hrdince přináší naději a příslib nového začátku. Stávají se partnery a vedou vlastní život, svázaný se svéráznou otužileckou komunitou – i Hana brzy propadne kouzlu plavání v ledové vodě.
Vztah s Broňou vyvolává rozčarování v jejích synech, kteří to také dávají hlasitě najevo. Zdánlivě jsou sice oba rozdílní – ,,intelektuál“ (Daniel) vs „byznysmen“ (Neužil), ve své podstatě ovšem prakticky stejní sobci. Matka tu přece má být pro ně, a právě jen pro ně, to jí má stačit a tak to má být. Skandalizují její vztah s Broňou a snahu vést společenský život. Svou nelibost manifestují stupňujícím ponižováním Hany (např. požadavek. aby se na rodinném obědě převlékla do plavek, které dostala od svého nového partnera, a nechala se v nich vyfotit).
Synové prostě nevnímají jako problém to, že Hana byla odjakživa v defenzivní, podřízené pozici, ale fakt, že se z ní po letech snaží vymanit, nastavuje osobní hranice uvnitř rodiny a nechce si už dál nechat svůj život diktovat tím jejich.
V podobné situaci jako Hana ve své rodině je její vnuk Ivan ve škole. Doma sice liknaví rodiče (Neužil, Vilhelmová) jeho chování žádné mantinely nenastavují, ale na základce je to naopak on, kdo nedovede nastavit hranice spolužákům, kteří ho systematicky šikanují.
Možná proto si nejen Hana, ale i malý Ivan oblíbí Broňu, který sice opticky je stárnoucí muž, prakticky bezdomovec (žije společně se svými slepicemi ve starém autobuse), ovšem současně také jediný pozitivní mužský vzor, který kolem sebe chlapec má. A hlavně, muž ochotný se mu věnovat, přijmout ho jako bezpodmínečnou a samozřejmou součást svého života a mj. jiné ho vést k pěstování fyzické zdatnosti. Navíc, po nějakou dobu, kdy se Ivanovi rodiče rozcházejí a on krátce zůstává u babičky, se Broňa stává jediným dospělým mužem, se kterým je chlapec ve stálém kontaktu.
Život ovšem nezná filmové happy endy. Broňa se nakonec vrací ke své rodině, kterou kdysi opustil (správnost jeho volby stvrzuje oblíbená slepice Adéla, která delší dobu churaví, ovšem na usedlosti, kde žijí otužilcova žena a syn, znovu dostává chuť k životu), i když její existenci před novou partnerkou tajil, a zanechává Hanu samotnou. Samotnou, ale vnitřně proměněnou. V závěru filmu říká hlavní hrdinka jasné „ne“ snaze synů dál ji zaplétat do svých malých osobních dramat a snad nakonec i bez Broni prodá svůj dům, který pro ni představuje příliš mnoho vzpomínek a traumat. Ve finální symbolické scéně se Hana noří sama do ledové vody. Čeká ji nová plavba (cesta), která může být leckdy podobně mrazivá jako zimní řeka, ale ona se už nebojí do ní vstoupit. Právě ten ledový tok je skutečným životem a Hana dokazuje, že nikdy není pozdě na to se mu, bez jakýchkoli jistot, zcela svěřit.
Nastoupit cestu zotavení není nikdy pozdě, může být složitá a ze svého nejbližšího okolí se vám místo podpory může dostat nesouhlasu. Ale když se na cestu vydáte, setkáte se na ní s tím, kým skutečně jste, být můžete a být máte.
Václav Engler