Autoři blogu Walker Center popisují v příspěvku What Recovery Progress Really Looks Like (Jak skutečně vypadá pokrok v zotavení) rané fáze zotavení ze závislosti a rizika spojená s tím, když “zotavení není vidět”. Ať už ve své zkušenosti cílíme na úplné uzdravení nebo na každodenní život s nemocí bez výrazných omezení, vždy se v ní s ranými fázemi potkáváme. Můžeme je zažívat i po desítkách let života v onemocnění i po desítkách let na cestě zotavením. “Raná” zde nesouvisí s tím, co vše už máme za sebou, ani s časem. Značí začátek nové etapy, prvních pár kroků poté, co jsme vědomě vyrazili jiným směrem. Více než čerstvost nového začátku článek oslovuje to, co přichází těsně po něm. Chvíle, ve kterých bychom už rádi viděli - nebo cítili - jasné změny a výsledky. Ty se ale navzdory našemu očekávání mohou odehrávat na jemnějších úrovních a v menším měřítku. Zklamání, které s sebou nevýrazné posuny nesou, v nás může budit pocity selhání, nedostatečnosti, vzteku, zoufalství nebo pochybností. Autoři nás povzbuzují k vytrvalosti a důvěře a popisují procesy, které se v tomto “tichém zotavení” odehrávají, a jejich dlouhodobý význam.
“Proces zotavení probíhá, i když ho nevnímáme jako dramatický. Učit se rozpoznávat tichý růst může přispět k posílení důvěry a k tomu, abychom se nenechali na cestě odradit.”
Je třeba mít na paměti, že výročí a velké události jsou sice působivé, ale stojí za nimi delší příběh než jedno cvaknutí fotoaparátu. Pokrok v zotavení se děje, i když není vidět. Zotavení nezahrnuje jen čas, po který se mu už věnujeme, zotavení je i naše učení a práce, které v tomto čase investujeme do jiného způsobu života. Skutečná změna se často odehrává v běžných a nenápadných situacích. Když se zaměřujeme na zásadní zlomy a milníky, snadno můžeme přehlédnout, kolik práce jsme skutečně udělali, jaké změny jsme provedli, zažili a každým dnem je s větší přirozeností vplétáme do svého života. Připomínat si to nás chrání od ztráty odvahy a důvěry. Tiché fáze zotavení se opírají o naše vytrvalé opakování žádaného jednání a stabilizaci. Je to období, ve kterém se postupně vědomé úsilí přetváří v naši přirozenost.
“Absence chaosu není stagnace; je to stabilizace. Udržování dobré praxe, pravidelné vracení se k ní a vytrvalý kontakt s pomocnou sítí jsou především v raném zotavení významnými ukazateli pokroku, i když nám nepřipadá, že zažíváme ‘něco nového’.”
Zotavení také nemusíme prožívat pouze v dobrých pocitech. Může nás znejistit, že prožíváme denní situace jinak, než jsme byli zvyklí. Nedovedeme popsat, co přesně je jinak, často to ani nemusíme vnímat jako něco příjemného a radostného. Postupnými kroky v zotavování totiž nejprve uklidňujeme chaos, chaos v naší mysli a našem jednání. Když se vlny uklidní, může to pro nás být zkušenost velmi nová a znejišťující. Dotýkáme se neutrality, ve které jsme ztratili “komfort” známého chaosu a přitom nenacházíme útěchu, úlevu ani naplnění v pozitivních emocích, které možná očekáváme, které si přejeme nebo které nám druzí lidé a odborná literatura slibovali.
“Jednou z nejjasnějších známek rostoucího zotavení není absence problémů, nýbrž to, jak na ně reagujete.”
Ať už jde o naše emoce nebo životní situace, je dobré přijmout skutečnost, že zotavení pro nás není záruka toho, že “vše bude snadné a bez problémů”. S rozvíjejícím se zotavením budeme zažívat situace náročné, situace příjemné a radostné, i situace “nijaké”.
Autoři nás povzbuzují k tomu, abychom si při posuzování míry našeho vlastního pokroku dovolili nechat bokem naše vlastní očekávání, očekávání druhých i zotavení druhých. Místo toho můžeme pozorovat, jaké změny vnímáme ve vlastním životě my. Známky našeho zotavení mohou vypadat například takto:
- dovedeme se zastavit předtím, než zareagujeme v afektu
- po náročné situaci se rychleji vracíme do rovnováhy, klidu a síly
- více se obracíme o pomoc než izolujeme
- dodržujeme naše závazky, i ty drobné
- ve stresu, konfliktu nebo návalu bolestivé emoce zkoušíme jiné jednání, než to, ke kterému inklinujeme; učíme se zastavit, zamyslet se a odpovědět
Trpělivost a vytrvalost nám pomáhají postavit pro nové jednání pevnější základy. Nové způsoby tak mohou vydržet delší dobu a větší tlak. To nám dává naději nejen na hladší zvládání náročných momentů, ale i na možnost rozvíjet se ještě dál.
“Zotavení si žádá trpělivost ve světě, jenž často očekává rychlé výsledky. Růst není vždycky zjevný, a tak může být snadné nechat se svést pochybnostmi o vlastním pokroku. Důvěra v proces pomáhá tomu, aby se zotavení přirozeně prohlubovalo, bez nátlaku na výkon nebo důkazy.”
Důvěra se buduje v čase a vytrvalostí, tím, jak navazujeme další a další dobré zkušenosti jednu k druhé. Naštěstí i důvěru, jako všechny další zdroje, můžeme čerpat i od druhých, z jejich zkušeností a zpráv o zotavení. To se hodí právě ve fázích “ticha” nebo budování nových začátků, dokud necítíme dostatečnou stabilitu ve svých vlastních dovednostech a zkušenostech. Ti, kdo udělali či dělají zkušenost zotavení jako jiného života, nás povzbuzují k důvěře, že:
- vytrvale se vracet má smysl
- uzdravování nemusí být vždy stejně intenzivní
- můžeme dělat pokrok, i když právě zažíváme pochybnosti nebo nejistotu
- stabilita jako taková už je úspěch
S důvěrou v proces se může naše uzdravování prohlubovat přirozeně bez vnějšího tlaku - od druhých ani od nás samých. Čas od času se můžeme sami sebe ptát: Cítím se v životě klidnější? Cítím se více v bezpečí? Zdá se mi život lépe zvládnutelný?
Jak může soucit a laskavost v tichém zotavení vypadat:
. trpělivost
. vytrvalost
. důvěra
. obracet se na druhé pro zpětnou vazbu
. ocenění neutrality
. odpočinek
Je fajn o soucitu psát, mluvit a přemýšlet. Pokud vám na něm opravdu záleží, je hodně fajn ho zkoušet.
Anne-Francoise JOSEPH
Zdroje: What Recovery Progress Really Looks Like (Even When It’s Quiet). [online] In: https://www.thewalkercenter.org/blog-posts. 9.1.2026. Dostupné z: https://www.thewalkercenter.org/blog-posts/what-recovery-progress-really-looks-like