Co je vlastně CHRC?
Zkratka spojuje výrazy “clubhouse” a “recovery college”, tedy klub a škola zotavení. Já ho ráda nazývám jako místo pro setkávání k zotavení a věřím, že tím skutečně je. Všechny skupiny a aktivity v CHRCu vedou lidé s vlastní zkušeností s duševním onemocněním.
CHRC je tu jak pro ty, kteří potřebují najít bezpečné místo pro sdílení, tak pro ty, kteří mají chuť se více zapojit a třeba si i sami něco zkusit moderovat. Program nabízí různě velké a otevřené skupiny s bezpečným prostorem, lidé si tak mohou sami oťukávat své hranice, vyrazit na skupinu pěti lidí, patnácti lidí… Nepsaným pravidlem je, že co se řekne v CHRCu, v něm má zůstat, a některé svépomocné skupiny mají ještě vlastní pravidla mlčenlivosti. Všichni účastníci jsou na stejné lodi - sdílejí zkušenost, a nesejde na tom, zda jde o zkušenost se schizofrenií, depresí nebo bipolární poruchou. Zpravidla je prostor otevřený porozumění a pochopení. Všímám si, že jsou lidé, kteří se chodí do CHRCu socializovat. Často si v CHRCu nacházejí přátele, někdy dojde i na užší vazby, někdy je to v rovině známosti, ale i prohodit pár slov se známým je pro ně důležité.
Co se v CHRCu aktuálně děje?
Za poslední půlrok mě oslovilo hned několik lidí s vlastním zájmem a několik z nich vlastní iniciativu skutečně rozjelo. Přijde mi skvělé, že si lidé všímají potřeb, pro které nenacházejí v Plzni prostor, a sami si ho hledají. Někdy jsou i nepolíbeni Ledovcem.
Je pro mě důležité, aby CHRC byl místem svépomocným a zplnomocňujícím.
Sleduješ při domluvě obsahu nějaká kritéria? Čím se řídíš pro svůj klid, že daná věc do CHRCu patří?
Vždy to musí ladit se zotavením. I když půjdeme hrát společně šachy, jdeme je hrát do CHRCu proto, že tam najdu lidi s podobnou zkušeností, jde nám o zotavení a trochu ctíme hodnoty Ledovce, hodnoty zotavení, destigmatizace, neposuzování. Skupina “Nenávidíme ženy” by do programu neprošla, ne bez bližší diskuze. Sleduji také, zda se návrh neopakuje s aktivitou, která už v CHRCu funguje. V takovém případě se společně bavíme o tom, zda vidíme jiné možnosti.
Je pro mě důležité, aby CHRC byl místem svépomocným a zplnomocňujícím.
Co to v praxi znamená?
Když přijde někdo s návrhem, že by se v CHRCu měly hrát šachy, ptáme se ho: “Skvělé. Budeš to dělat? Domluvme se, co k tomu potřeuješ, a můžeš to rozjet.”
V CHRCu nepracují sociální pracovníci, terapeuté, nezaměřujeme se zde na odborné služby, ale na to podporovat lidi s vlastní zkušeností v tom, aby se zapojovali a žili, byli více tvůrcem než příjemcem. Z pohledu odbornosti k tomu zcela stačí vlastní zkušenost. Samozřejmě se hodí pracovat i se svými měkkými dovednostmi, mít rád lidi a být k nim milí. To se mi na tom osobně moc líbí.
Co role moderátora obnáší?
Je to hlavní postava dané aktivity a bere na sebe za setkávání odpovědnost. V ideálním případě ztělesňuje a uplatňuje principy zplnomocňování. Může být tvůrcem programu. Neznamená to ale, že všechno stojí a padá na něm, všechna aktivita i zodpovědnost se dělí mezi zúčastněné. Každý nese zodpovědnost za prostor a lidi v něm i za to, jak program v ten den vypadá. Moderátor nese zodpovědnost za to, že zúčastněným nabízí příležitost se zapojit. Podílet se na programu, vstoupit do něj aktivně, byť tím, že ho aktivně žiju, vidím jako podílení se na vlastním životě. Tím se mohu pohnout z místa.
Jak probíhá Tvoje domluva s lidmi, kteří se Ti ozvou?
Vždy si s nimi nejprve domluvím schůzku, na které CHRC popíšu. Uvedu, že CHRC je založen především na svépomoci a dobrovolnictví, a co je rolí moderátora dané aktivity, že to s sebou nese i zodpovědnost za prostor a realizaci. Na základě toho mluvíme společně o tom, jestli se v těchto pohledech potkáváme. Situace je trochu jiná, když se s dotyčným už známe, na rozhodnutí to ale nemá vliv.
Zájemci se mi mohou ozvat na email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. a předestřít základní představu, co by chtěli dělat a proč. Příjemný způsob, jak se poprvé potkat, je také pravidelná páteční Kavárna. Tam si může každý sám zažít, jaký CHRC je a jak se tam cítí. Míváme dovolené, můžeme být nemocní, lidé na záskok se nám můžou hodit. Kontakty a program CHRCu najdou všichni na webu Ledovce a na CHRCovém Facebooku, vytištěné pak na ledoveckých pracovištích.
Co bys mi doporučila, kdybych měla chuť v CHRCu něco rozjet, jeho cílová skupina mě zajímá, ale nejsem si jistá, jestli tam sama patřím?
Se zájemci rozhodně nedělám žádná šetření. I v řadách moderátorů máme lidi, kteří nikdy nepotkali psychologa, psychiatra. Jejich příběh a zkušenost jsou ale natolik jasné, že žádná přesná diagnóza není potřeba. Ne každý člověk se zkušeností žije i s diagnózou. Přesto může cítit potřebu svůj příběh sdílet nebo se o něm bavit a nacházet pro sebe podporu a možná ji nenachází jinde. Právě v CHRCu možná najde skupinu lidí, kteří mají k jeho zkušenosti blíž a mohou mu lépe rozumět. Moderátor nebo iniciátor aktivity nemusí nutně sdílet sám o sobě, ale jeho iniciativa vychází z potřeby takový prostor mít a být v něm. Klíčovou otázkou je, proč potřebuji “hrát šachy” právě v CHRCu a ne v šachovém kroužku. Je třeba stále myslet na cílovou skupinu CHRCu a na to, že to jsou ti, kdo na setkání budou chodit.
Co Ti v CHRCu udělalo v poslední době radost?
Během roku 2025 jsme proškolili tři peery, mám radost, že jsme jim to mohli dopřát. Vím, jak může být kurz náročný, zvláště v oblasti sdílení příběhu a dojíždění do Prahy. O to větší mám radost, jakým způsobem se s ním všichni poprali a že pro ně byl dobrou zkušeností.
Do budoucna bych se ráda ještě víc zaměřila na zplnomocňování a svépomoc. Přála bych si, aby tyto principy ještě více prosákly do moderátorů a do skupin a aby to tvořilo pevné jádro CHRCu. Aby si lidé nechodili do CHRCu proto, aby je někdo zabavil, ale aby se díky němu více zapojovali do života, toho CHRCového i mimo něj.
V Kavárně jsem se poprvé začala dotýkat vlastní zkušenosti přes pozici peera, setkávání s lidmi v CHRCu a sdílení s nimi.
Co se pro Tebe v CHRCu v loňském roce změnilo?
Převzala jsem kompetence za Martina.
To musela být výzva.
Rozhodně. Sama jsem tomu byla nakloněná, a když od Martina nabídka přišla, chtěla jsem to zkusit. Umožnilo mi to větší míru svobody ve tvorbě programu CHRCu. Spolupracuji s dalšími kolegy, dění v prostoru teď ale hodně stojí na mně. Já mám ráda zodpovědnost, výzvy, takže se v tomhle směru ráda posouvám. Ráda si pálím závity a pak si řeknu: “To se ti fakt povedlo, Leni, dalas to. Zase jsi o kousek dál.” A ráda pracuju, práce je důležitá část mého života. Tahle práce mě baví a dává mi smysl, tím sytím velkou část své Lenky. To také přispívá mému vlastnímu zotavení.
Jak jsi v CHRCu začínala?
Ze začátku na můj program v CHRCu nechodilo moc lidí a měla jsem dojem, že si spíše chodí za tím, co pro ně sama připravím. Byly to tiché typy, čekali, co se bude dít. Po několika měsících jsem se začala více soustředit, jak jim ukázat, že tento prostor je hlavně jejich. Nedovedu říct, čím přesně jsem to udělala. Možná jsem to otevřeně řekla. To je na tom to krásné - že si to můžeme dovolit.
Jakou roli hraje CHRC v Tvém vlastním životě a zotavení?
Pro mě je v tomhle směru život a zotavení jedno a totéž a CHRC v něm hraje zásadní roli. V roce 2022 jsem se díky Martinu Fojtíčkovi dostala k příležitosti vést v CHRCu Kavárny s Lenkou. To byla moje první zkušenost v roli peera. Současně jsem ve stejnou dobu navázala spolupráci se spolkem Toseví, také jako peer. To pro mě byla velká vzpruha. Do té doby jsem se žádnými sociálními službami neměla zkušenost, kromě psychiatričky a psycholožky jsem byla službami zcela netknutá, přestože jsem žila svou vlastní zkušenost. V Kavárně jsem se poprvé začala dotýkat vlastní zkušenosti přes pozici peera, setkávání s lidmi v CHRCu a sdílení s nimi. Miluju to tam.
Čím to?
Silně souzní s mými hodnotami, odpovídajícími svépomoci a zplnomocňování. Souzní se mnou Martinovo “Neděláme družinu.” Baví mě spíš lidi v CHRCu postrkovat k vlastnímu zapojení, už jenom tím, že tam vstupuji sám za sebe.
Když jste v CHRCu sami sebou, přitáhnete k sobě lidi, kterým je s vámi dobře a vám je s nimi dobře taky.
Co Tobě osobně CHRC dává a jak to živí Tvoje zotavení?
Zažívám v něm velkou svobodu a prostor pro vlastní kreativitu a hledání různých projevení sebe sama. Nejsem tu okleštěná miliony pravidel a představ o tom, jak to chodí nebo jak by se to mělo dělat. Můžu tam být zcela za sebe.
Myslím si, že velká část lidí v CHRCu chodí na program hlavně za moderátory - na kávu ani výtvarku nepůjdete za někým, kdo vás irituje. Jdete si za těmi, s kým se cítíte dobře. Když jste v CHRCu sami sebou, přitáhnete k sobě lidi, kterým je s vámi dobře a vám je s nimi dobře taky. To považuju v CHRCu za nesmírně cenné. Zdá se mi také, že když jsem tam autenticky, nemusím se moc bát říkat věci, které nejsou roztomilé, můžu říkat, co cítím, byť s ohledem na to, komu to říkám. Svoboda mého projevu je pro mě velmi důležitá. Navíc zjišťuji, že některé lidi můj projev baví.
Také moc ráda sleduju, jak spolu lidé na Kavárnách komunikují. Nemusím být ani součástí konverzace, jen stojím v koutku, pozoruju je, jak se při swapu probírají věšáky s oblečením a spontánně se na sebe obrací nebo vedou lehké konverzace, ani nad tím nepřemýšlí. Plyne to docela přirozeně. Nevím přesně, jak se to týká mého zotavení, ale věřím že ano. Hřeje mě u srdce, že se na Kavárnách něco takového tvoří. Zdá se mi také, že to plní účel CHRCu.
Já sama v CHRCu rostu. Baví mě také sledovat, jak rostou druzí. Nejprve přijdou na pár setkání a po čase vidím, že v CHRCu vedou vlastní aktivity. Můžeme se vidět v přirozenějším prostředí než jsou schůzky v CDZ. Tohle vše mě sytí. Vidím, že tam, kde jsem, jsem platná, že jsem tam správně.
Rozhovorem provázela Anne-Francoise JOSEPH.
CHRC provozuje od roku 2017 plzeňský Ledovec, z. s. jako samostatný svépomocný a vzdělávací projekt. Jste vítáni, i když nevyužíváte ledovecké sociální služby. Aktivity v CHRCu jsou otevřené všem příchozím (pokud výjimečně ne, je to v programu výslovně uvedeno) a jsou zdarma. Program CHRCu najdete na Facebookovém profilu facebook.com/Ledovec.