Jak žiju zotavení
Pokud hledáte naději, přečtěte si příběhy lidí, kteří se zotavili....a to nejen z duševního onemocnění. V této sekci najdete vedle jejich příběhů také to, co jim v životě dává smysl - tvoření...
A pokud se sami chcete podělit o svoje zkušenosti, příběh či cokoli, co Vám pomohlo na cestě k zotavení, napište nám ...
Fotografie jsem pořídil na Dolním Kokotském rybníku. Základní úpravy jsem udělal v RAW konvektoru Adobe ligtroom CC a následnou postprodukci jsem provedl v programu Adobe Photoshop CC. Dolní Kokotský rybník je větším rybníkem z dvojice Kokotských rybníků v okrese Rokycany v Plzeňském kraji.
... maminka říká, že jsem se narodila s tužkou v ruce a ono mi to zůstalo až do teď :D ... kreslím, protože mě to baví, někdy z paměti, jindy podle předlohy, někdy pro radost, jindy na zakázku, baví mě zkoušet různé techniky, ale stejně mám nejradši suchý pastel (křídu)...
Je mi 27 let a už 13 let trpím panickou úzkostnou poruchou, depresemi a poruchou osobnosti. Vše začalo na základní škole. Do kolektivu jsem nezapadala, nebyla jsem nijak zvlášť oblíbená a hlavně mi nikdy nešla matematika, čehož učitelka velmi ráda využívala, aby mě zesměšnila před ostatními. Šikana začala v šesté třídě, kdy si spolužáci začali všímat, že nemám mobil, nemám stejné záliby, jsem tichá a hlavně citlivá. Začalo to urážkami, potom schovávání věcí, psaní sprostých slov do sešitů, nakonec nadávky, vyhrožování a mlácení.
Bylo mi 14 let. Žil jsem celkem spokojený život. Škola mi šla slušně. Na vysvědčení jsem měl maximálně dvě trojky někdy i vyznamenání nebo jednu trojku. To bylo jak kdy.Hrával jsem rekreačně tenis. Hodně jsem se zajímal o sport. S kamarády jsem jezdil na kole i hrál rekreačně fotbal na školním hřišti. Je pravda, že jsem v kolektivu nebyl moc oblíbený. Byl jsem trochu rozmazlený a dělal jsem ze sebe frajera. Takových dětí je ovšem spousty.
Ahoj,
jmenuji se Jana, je mi 29 a mám schizofrenii. Už jsem se s ní narodila. Beru ji trošku s humorem a trošku vážně. Říkám jí kamarádka na potkání. Nikdy přeci nevíte, na koho natrefíte.
...ahoj, zimo! ...fotky...
... ráda chodím na procházky, když je hezky a vždycky beru s sebou foťák, i kdybych měla pořídit jen jednu fotku, stojí to za to... člověk je na čerstvém vzduchu, příde na jiné myšlenky, kouká kolem sebe a občas ho něco zaujme a zmáčkne to kouzelné tlačítko na foťáku.... pořízené fotografie nijak neupravuju...