středa, 31 květen 2017 09:33

Vzít život do svých rukou má rozhodně cenu

Narodila jsem se v Mostě a tam jsme taky jako rodina bydleli. Tam odtud si pamatuju téměř velký houby. Jen to, že jsem uměla v první třídě číst a taky pár zážitků, na které jsem si vzpomněla při povídání s někým jiným.

... stěhování, škola, smrt dědy...

Za nějakou dobu jsme se přestěhovali z Mostu do Bělé. Nebyla jsem za to moc ráda, ale šlo to, jak to šlo.

Nevím, jak Věrka (moje vlastní sestra), ale já sem se ve škole necítila moc dobře.

To bych zase povídala pohádky.

Na prvním stupni, co si tak pamatuji, jsem se měla skvěle. Měli jsme fajn učitelku, která byla zároveň vedoucí oddílu.

Ale když zemřel děda (po kterém mám teď housle, a který mě ke hře na ně vedl), začalo se to se mnou „houpat“. To bylo asi v sedmé třídě.

... Když flákáš léky...

Pak byla nějak SŠ…

… Domažlice…

… Co se týče nemoci, to (asi) nejdůležitější, co sem si tam odtud odnesla, je – od jedné sestry v Kristu – že léky jsou chemie, kterou to tělo zatím potřebuje.

Vsuvka:

Těsně před pobytem před poslední hospitalizací v Dobřanech jsem hodně flákala léky. Tři dny jsem je nebrala. Bylo to šílený. Nikomu bych to nepřála.

„Prosím, jestli flákáš léky, připusť si, že na tom nejsi zrovna nejlíp a zkus zajít k doktoru!“

 Vnímám to dnes tak, že Bůh jedná, a to hodně – lidi se za mě modlí, i já se modlím….

... začátek  „za branami“...

Ledovec v mém životě sehrál a dodnes hraje velkou úlohu.

Začalo to, když sem byla „za branami“ a pak se objevil Ledovec a já měla kam jít. Začala jsem bydlet v Plzni.

Nejsem si jistá, jak to šlo všechno přesně za sebou.

... chráněné bydlení ...

Časem jsem přešla do chráněného bydlení.

V chráněném bydlení záleží na tom, jaká se sejde parta. Z mé strany byly vždy hlavním problémem neumyté hrnce (hrnečky apod.) To jsem zjistila ale až později…

Hodně mi dávala svíčkárna.

A pak to šlo, jak to šlo.

Nu… a teď - vlastně od roku 2012 - jsem díky pobytu v PN Lochotíně a také díky terapeutce z Ledovce v dobré kondici…

... vsuvky...

Říkáš si: „To se ti to říká, když si venku a si zrovna v pohodě, viď?“

Jsi cenná a Bohem milovaná osobnost!

Tak to byla vsuvka ...

 … a držím se venku.

Pak to šlo, jak to šlo.

 

Nějakou dobu (dost dlouhou) jsem bydlela zase v Chráněném bydlení Ledovec.

Když pobyty narychlo shrnu:

S Katkou jsme vařily.

S Janou praktické věci.

S druhou Janou chvilku nápodobně.

 

... vsuvka závěrečná ...

Človíčku ještě Ti chci říct: „ Jestli hraješ na nějaký nástroj, těší Tě to a seš třeba ještě na základce nebo na střední, drž se toho, protože to Ti bude časem dodávat sílu a energii – i až budeš dospělý. Je to na Tobě.“

 

Teď bydlím už nějakou tu dobu sama. Ledovec mi pomohl zprostředkovat práci, od pracovníků dostávám stále podporu (v domácnosti), jakou potřebuji.

 

Jsem v dobré kondici díky Bohu a chemii, obsažené v lécích, kterou lidé vynalezli, díky lidem, kteří přišli do mého života.

 

Prostě má cenu vzít to do svých rukou a převzít za něj zodpovědnost. (To jsem si teď napsala spíš sobě, ale VY si to také přečtěte! ;-)).

 

 

 

 

Naposledy změněno středa, 31 květen 2017 18:08

Zpět do rubriky Zotavení aktuálně