O diagnózách...

25. 11. 2016

Na dnešní skupině jsme se zaměřili na své diagnózy. Jsou opravdu tím, co nás definuje, nebo jsou jen způsobem jak zaškatulkovat psychiatrické pacienty? Je snad pravda někde uprostřed a potřebujeme ji opravdu znát, abychom se posunuli v životě dál?

My na skupině jsme se shodli, že naše vnitřní prožívání je často příliš barvité a rozmanité, než aby se dalo kompletně popsat jakoukoliv diagnózou. Tudíž pro nás na cestě za zotavením není stanovená diagnóza zas až tak zásadní.

 „Jednou z nejrozšířenějších nemocí je diagnóza.“

-Karl Kraus,  rakouský spisovatel, dramatik, básník a novinář

Dále jsme se zabývali takzvaným "zotavovacím šokem". Když už jsme si připustili, že v žitotě zvládneme mnohem více než jen být psychiatrickými pacienty, může se u nás kromě nadšení z nových možností projevit také strach z neznáma a někdy i vztek z toho, že jsme se o možnosti zotavení nedozvěděli (nebo si ji sami odmítli připustit) dříve.

A v neposlední řadě jsme se dotkli také tématu dalšího vzdělávání. Minimálně jeden člen naší skupiny by si časem rád rozšířil své vzdělání, takže držíme palce a věříme, že najde odvahu udělat první krok v další zásadní etapě své cesty za zotavením. A závěrem děkujeme dvěma dobrým duším, které s sebou na skupinu "propašovaly" i drobné občerstvení pro ostatní a možná tak započaly krásnou novou tradici.


Zpět do rubriky Cesty k zotavení